(nejsembásník, 08.10.2010, basne)
Všechny křivdy světa beru na svá bedra,
konejšíš mé ego, krajina mi zšedla,
chápeš moji snahu, dodáváš mi sílu,
Tvá láska je stálá, jako břehy Nilu …
Kapky ze Tvých slůvek skrápí moji duši,
stékají po stěnách, láska mokro suší,
pošeptáš mi věty, které chci teď slyšet,
jak motýlí křídla šimrají mi v břiše…
Pocity se vrací, dávno rozprášené,
jsi ten, co hasí splíny, hladí poraněné,
bezpečí a poklid mají svoje místo,
zrada nemá šanci, mezi námi čisto…