(Zuz, 09.10.2010, basne)
Zatímco já v bílém si kráčím,
ona jest v hávu černém zahalena.
Jdouc si a tiše se mračíc,
jako by byla věčně unavena.
Avšak spojeny sme, třebas jen milně,
domnívajíc, že jedna druhou neznáme.
Touha být s druhou, působí silně,
snad jednou to obě uznáme.
Kráčíme společně, na cestě životem,
kráčíme svorně, rozdíly pominem.
Až se naše cesty rozpojí a začne boj,
já povstanu a postavím se s ní na odpor.
Ať je den, nebo noc,
léto, či zima.
Já bílá a ona černá,
život a smrt.