(Kirsten, 12.10.2010, basne)
Někdy znám jen prázdno
a čekám kdo ho prolomí,
někoho nebo aspoň jedno,
málo co to místo zaplní.
Pak přijde láska má,
a mě světlo zaslepí,
mé tělo ho zkoumá,
a objetí polapí.
Polibek do jiné existence,
pohlazení do reality,
taková vášnivá romance,
té nejvyšší kvality.
Padá šatstvo na podlahu,
a do peřin těla naše,
všude cítím něhu,
a kolem mě jakoby kaše.
Husí kůže na bříšku,
a něco tajného ve spod.
A on pomocí malíčku
zavítá do tajných vod.
Láska kolem nás,
všude slibná vůně,
A sex pohltí nás,
po něm jen ležení nehybně.
Pomalu jsem zase tady,
v realitě naší,
a čekat zase dnů řady,
než budu v tý sladký kaši.