(Désolé, 17.10.2010, basne)
Pod okapy všedních dní,
zůstal jeden nevšední,
utápím se v jeho pudu,
polykám jeho hnusnou vodu
Jícen se mi z toho vzpírá,
po Tobě zbyla v ruce díra,
co chřtán šklebí hrdě světu,
teď mocní Tvou poslední větu
Rudé oči se krvaví,
bodavý mráz proudí tělem,
kácím se bez sil, želem,
jako tělo bez hlavy