(zíťa 2, 17.10.2010, basne)
Trocha úzkosti,
v bolestné samotě bytí,
jsem kořistí lapenou v řetězech.
A Ty?
Ta, kdo mě chytil!
V mlčení nás dvou,
v našem skromném vězení,
naslouchám Tvému dechu,
rychlému,
jak po chvilce spěchu,
do prázdna…
Ticho vyčítavých pohledů,
po malých kouscích roztrhá mé tělo,
se smutkem si poradím,
ne však s tím,
že nepotřebuješ mě celou.