(enigman, 22.10.2010, basne)
houpala se
v kruhu z bujícího proutí
s trnovou korunou
v rosé hábitu
skleněný kroužek na ruce
u nohou se sokolem
zdánlivě spící
s pootevřeným okem…
trochu nesměle
zakašlal jsem
a lehce zavrávoral
pod dojmem z Tvé krásy
oblak vůní vplul ti mezi vlasy
do husté atmosféry
jako z vyzděné páry
já mimoděk zaťal spáry
do slabin slasti
a sledoval kamínek
jak se posunuje do soutěsky
tvých oblých křivek…
pootočilas hlavu
usmála se
pohledem laní
na lokti se zablýskal šperk
spirály ze žlutého kovu
a já Ti tajně
svým horkým dechem
rozepnul šaty od ramen
až k bokům…
sokol v okamžiku vzlétl
na co to myslíš sokolíku
zklidni své touhy
víš koho máš před sebou?
a uštědřil mi křídlem políček...
poklek jsem
s hlavou skloněnou k hrudi
promiňte Paní
nechal jsem se unést
přináším zprávy ze Sparty
prý co je pravdy na rčení
žena mužům vládne?
i s odpovědí
vždyť jen my muže rodíme...
tys povstala
jemně pokynula a řekla
to možná probereme později
teď mám pro tebe osvěžení
z vlasů ti sklouzly slzy listnanů
a s náručí vinných hroznů
hrušek a plodů jabloní
sestupuješ ke mě se slovy
nabídni si
ty můj Slovane...
díky Slávie…