(Žena z Marsu, 26.10.2010, basne)
Držím Tě v prázdném objetí
Chci být Tvé lásky obětí
Cítím teplo Tvých rukou
Však nemohu se jich dotknout
S Tebou bych šla
I do podsvětních říší
Až tam kde se
Poslední naděje tříští
Teď létáš s draky
Díváš se do rudého slunce
Které při západu barví mraky
Jahodová kaše vytekla
Z hrnce na oblohu!
Třeba si vzpomeneš taky
Na tuhle pohádku
Tiše zašeptáš
Hrnečku vař!
K slunci pak zas
Obrátíš svou tvář
V tu chvíli ji
Zalije jeho zář