(Erendira, 13.01.2006, basne)
Je to tak zvláštní jak ubíhá čas,
nikdo ho nezastaví, ani jeden z nás.
Všechno tu pomíjí, všechno tu hyne,
za každý nový rok narodí se srdce jiné.
Uděláš krok, dva, tři..... otočíš se zpátky,
už nemůžeš projít nazpět zavírajícími se vrátky.
Náhle je tu smutný konec,
tvému krátkému životu odzvonil zvonec.
Ani se nenaděješ a stojíš před branou smrti,
naposled vydechneš, tiše zavřeš oči
a pak........
pak už jen letíš,
letíš ke hvězdám.