(Samanta, 02.11.2010, basne)
POHŘBENÁ ZAŽIVA
Zaživa pohřbená,
dusí se - je zmatená.
Rakev lze otevřít jen zvenčí,
zásoby kyslíku stále se tenčí.
V očích panika a tíseň,
zbožné přání, aby ji někdo zachránit přišel.
Smrt se blíží, zemřít je těžké,
v životě je tak málo toho co je hezké.
Jak hrozné je umírat zaživa,
nemusíme ani ležet v rakvi, stačí postel a peřina.
Umírá sama, tak jako žila,
nicotná bytost - tou ona byla.
Dech se zastavil, srdce utichlo zcela,
duše její nešťastná vyklouzla z těla.
Duše míří daleko, okovů se zbavila,
zmizí co nejdál to půjde, dálka ji vždy vábila.