(kryndy, 07.11.2010, basne)
Kdo má tu drzost,
že si dovolí říct:
"Jsem v životě spokojená!"
Já.
Můj život se mění ze dne na den.
Zítra se třeba budu krčit v koutku.
Odi et amo!
Každý den jinak.
Mé znaky dobrého života:
Nestydím se před Adamem,
nepotřebuji zoom,
protože 2-2=1,
nejsem masochista a před brzdícím vlakem si už strkám prsty do uší.
A hlavně blíží se 17. listopad a já zase píšu.
Plní to účel,
krásné uvědomění,
nezrušené zasnoubení.
Živořila jsem, nežila,
žiju, neživořím.
Kam mířím?
Bez snů život nikam nevede.
Nesním o běhání v noční košili po nebi,
už ne.
Sním o bydle v mé krásné paprikové Budapešti.
Sním tam guláš a vypiju láhev Tokaje.
Toužím napsat román a sbírku.
A nebýt kýčovitá jako Steelová,
perverzní jako Cave,
čítanková jako Jirásek
a jednotvárná jako Šabach.
Mácho, Nezvale, Woolfová... Vy moji pardálové!
A chci mít víc jak tři děti.
Výhodou mi je,
že mám s kým.