(Gabrielle, 08.11.2010, basne)
***
/Sladká bouře milostného těla
celá celičká se rozsršela,
najednou vprostřed tmy./
***
Sevři mě celou, obejmi mě,
líbej mě v té tmě a zimě,
v mrazivém tichu,
prchajíc před sluncem.
Zachraň nás oba přede mnou,
v divoké touze beze jména,
v teple, jenž láska vydechla,
v mezerách mezi vteřinami.
Přelezme zdi svých slabostí,
když podzim ve své tesklině
spřádá naše naděje
na stužce měsíčního svitu.
/Pak ve chvíli,
kdy rty jen ševelí,
máme vše,co chcem,
a nic, na čem srdce lpí./
***