(enigman, 19.11.2010, basne)
putujeme spolu
ty šipka já drak
z gnómonů
vydlážděni
v mozaice
struktury bloků
jež přesně
a bez mezer
vyplňují prostor
ve vzájemné shodě
spárovaní
ve zlatém řezu
mezi dvěma formami
dokonalosti elementů
uspořádáné soli
a neuspořádáného skla
překrývající se
v kaskádách
na terase altánu
sestaveného z veslic
letitých dubů
plujícím
daleko od hranic
a my dva
procházíme
ruku v ruce
mezi sloupovím
ve smyslných rozpravách
řízeni sextanty pocitů…
dřív jsem měřil stíny
ale teď jsem pro tebe
proměřil oblohu
dřív jsem se neodtrhnul
myslí z hlíny
ale teď pro tebe
prosívám nebe…