(Magna, 25.11.2010, basne)
Tolik kroků, tolik vypuštěných duší
Matně tuším, že ten další mě bude něco stát
Ruce prázdné, v kapse jen pár věcí šustí
Dvě jízdenky
a starý zrezlý drát...
Je slepá kolej,
podél dlouhé zdi
a moje tělo
neuletělo, i když mělo
směr ticho,
kam nikdo nejezdí
Bojíš se? Bojím. Pane králi
my jsme si jen jako děti hráli
a křičeli, až zem se chvěla.
Dospělost přišla. A já oněměla.