(jehlaspichlas, 28.11.2010, basne)
Kdysi mi ležel svět na dlani,
až to bylo někdy k nevíře.
Novináři byli jak potkani
a chudáky zavírali za mříže.
Nechtěla jsem být idolem,
ani modlou pro všechny,
ani ředitelkou za stolem,
chladným vzorem pro ženy.
Přítomná je minulost,
vzpomínky na mládí.
Přítomná je naivnost,
toť splátka za stáří.
Sláva nepanuje na věky,
je na čase čehosi vzdát.
Utrácíš za vrásky, za léky
a neztrácíš sílu se smát.
Toužíš po klidu a pohodě
a upadáš v zapomnění.
Mám po srdeční příhodě
a nikdo známí tady není.
A přítomná je současnot,
ztracený je střední věk.
Není pozdě na známost,
na něco však není lék.
Blízká mi však bude smrt
a život vám rychle utíká.
Sama, ženská, dneska trp,
pak už vám nic nezbývá.