(Martin Švarc, 01.12.2010, basne)
Pocukrovaná ulice mlčí
V prostořekém prázdnu černém
snášejí se bílé hvězdy
na holé lebky
pouličních lamp -
tak zažehněte svá slunce!
Ani světluška nevidí na cestu
Neboj se a přijď blíž
Ty - zařivý měsíci
jež jedinou záchranou jsi
Bílé hvězdy nelítostně útočí
Celý roj vynořil se na tebe
Však zkus si alespoň jednu chytit!
Na rohu kdosi stojí ladně
Po oknech Po okapech Po lampách
plížíš se opatrně -
Rozevlátý šat
Hraje si s ním vítr
I vlasy daleké
Ladné křivky Paže rozpažené
Bílá maska dravé šelmy
skví se na obličeji
Ach ta podezřele kouzelná podoba
S pocukrovanou ulicí
S bílými hvězdami
S pouličními lampami
S líným větrem
Se slepými světluškami
Se zářivým měsícem
S bílou maskou
S pomalovanými okny
S plnými okapy
Se spícími budovami
S jednotvárným počasím -
Se vším
Pak náhle vznešeně
- S vypjatou hrudí nosem nahoru -
vysvětlení přiletělo
Ta žena na rohu stojící
je zima