(Sladkalu, 10.12.2010, basne)
Sklopená víčka, chtivá snít,
pod nimi vzpomínka na první lásku...
Jak to mohlo asi tenkrát být ?
...Podíval se mi do očí,
tak nějak jinak.
A já věděla v tu chvíli,
že je to lásky znak...
Myšlenka hlavou letí,Bože,
kolikrát ještě moje srdce
bude mit ten hlad
a bude milovat...?
Zmařené lásky,
nedopsané příběhy bez konce !
Měly jsme je žít ?
Jak to vlastně všechno mělo být...
Slabý hlásek mojí duše, tence,
probudí mne, já přestávám snít...