(Bíša, 11.12.2010, basne)
Větve stromů se mírumilovně
a něžně pohupují
jako clona před chladným
svitem hvězd a měsíce
Sněhové vločky
padající do očí
dovedou bizarními tvary
zmást i nejbystřejší smysly
Prohlubují vnímání
prožívání smyslu
neobvyklých životních situací
a vrací nás do snění o mládí
Člověk málokdy potřebuje
diváky aby mu mohli
závidět
jeho skromné štěstí
Mít pocity jako muž
před milováním
i rytíř před turnajem
na kolbišti cti...