(Eulinka, 15.12.2010, basne)
Vzpomínám, jak se tvé rty poprvé dotkly mých...
Tehdy mi hlavou bleskla myšlenka, že je to snad hřích..
Ničíme to vzácné v nás..
Krásu všech sebevětších krás..
Přátelství z nás vyprchává dotek po doteku..
Sakra, co tu dělám? Tohle vše je k vzteku!
Tomu, kdo psal prstem na má záda,
špatně, ach špatně se z tváře hádá..
Jeho pohledy mne bodají přímo do srdce..
Proč to všechno šlo tak prudce?
Dnes si říkám byla to chyba..
Chyba, co našimi světy hýbá..