(Cecilka, 17.12.2010, basne)
Včera jsem navštívila místní Vánoční tržnici,
byla pořádná zima, tak zachumlaná, na hlavě kšiltočepici
procházím stánky, nasávám vůně, chutě, nálady,
prohlížím drobné dárky, radosti, které lidskou duši pohladí…
Najednou zvláštní nápis upoutá zrak můj a ladí k úsměvu,
prý objímání je k mání, dočista zdarma kousíček tepla na sněhu…
pohlédnu stranou, tam milá paní širokou náruč otvírá,
v kožíšku zachumlanou vzápětí má mě, pevně objímá…
K mým uším přání nese se jak kouzlo z krásných dávných dob,
Vánoc požehnání a všeho nejlepšího celý příští rok…
vnímám jen lásku, tak náhle zhmotnělou, a myšlenka mnou proletí,
kolik je asi těch, co osamělí náhle bohatnou jediným okamžikem objetí…
Děkuji, vzácná paní, snad mé díky až tam k vám doletí…