(Radek.oslov.Šafárik, 21.12.2010, basne)
Co kroku pro žízeň hostu
co úsměvu za den rozdá
co rozervaných mostu
co jsou tak prostá
možná má lásku v srdci
ale sama křičí do noci
z bezmoci
když se vrací
něco je v ní krásný
z té duše tak jasný
vteřiny dal si tikají
když hosté se domu zvedají
každé ráno,je to tak stejný
když lidi nejsou věrný
za úsměv pohlazení
to své každodenní představení
jen se tak dívám,závidím
kdy jí zas uvidím
co jen jí povím
"JSI RŮŽE MEZI TRNÍM".