(enigman, 21.12.2010, basne)
někdy je mi
/smutno ne moji milí/
tenhle svět těsný
mám chuť šlápnout
do pedálů
rozsvítit dynama
a roztočit svíce...
může být větší polovina
než celá?
můžu pochopit část
aniž ji celou znám?
udělal jsem si seznam
toho co si ostatní myslí
ale nikdo neříká
a k tomu ještě jeden
co kdo říká
ale přitom nemyslí...
co asi popouzí
lidi Víry?
není to bezvěrec
ale člověk s otázkami...
postavil jsem se na střed
házej mon amie....
vzala si svou oblíbenou
zaklesla prsty
pohladila pohyb
propočet dráhy
a rozeběhla se v mysli...
vystrčil jsem hlavu
za okno
a zatřepal s ní...
vidíš...sněží...
svět se mění...
už cítím jak se blíží...
dráha se rozpadla
ona zapadla
protože místo tenisek
je v rockových botkách
a já se rozžhavil na písek...
lehni si...
přesypu se tvým tělem
jako vánek...
jsem malíř
a ty barva
už nemusím bloudit
v tmách
ty Jsi se mne zmocnila...
jsme dva kuchaři
s přísadami
někdy panuji já
jindy ty
ale co je poznámka důležitá
oba přítomni
mezi tím vším
protože tak to končívá
s dorty ve tváři
co nejsou možná nejlepší
ale určitě nejchutnější...
Mediteranée...