(whiolet, 21.12.2010, basne)
Řekni, příteli,
Proč básníci, vidí….
Ve všem smrt,
A zkázu?
A proč, příteli,
Na tvé tváři…
Lesknou se kapky,
S příchutí soli?
Marně jsme čekali,
Na lepší zítřek…
Tak Dnes,
Umíráme se smutkem v očích…
A Sliby,
Které jsme si dali…
Poztráceli,
Už dávno Svůj smysl…
naše cesty,
Navždy se rozdělí…
A Nikdy již nenajdeme,
K sobě cestu, trnitou…
Lžeme si navzájem,
Když díváme si do očí…
Ale svět nás nutí,
I k daleko horším činům…
Láska vyhasne,
A přátelství se ztratí…
Avšak nikdy,
Nedokáže nikdo umlčet naše vzpomínky…
Ty jediné,
Mluví i za noci..
Plné bolesti,
A zklamání…
A víš, příteli,
I když už nikdy nebudu stírat tvé slzy….
Budeš navždy v mém srdci,
A já si tě ponesu neustále sebou..