(Ashita Abigor, 26.12.2010, basne)
Po nocích pláčeš,
Přes den se usmíváš.
Do bílých polštářů
Nehty své zarýváš.
Na tváři úsměv máš
V očích však slzy.
Do ticha šeptáš
Jak moc tě to mrzí.
Snažíš se zakrývat
Svou bolest i žal
Zkouší i pomoci
Každý kdo Tě znal.
Chvíli bys zemřela
Utápíš se v tichu
Hájíš tu rebela
Co není bez hříchu.
Pak slzy stíráš
A úsměv zas nasadíš
Sžíráš se myšlenkou
Jak stopy zahladíš.