(Jiří Michael, 02.01.2011, basne)
Jako anděl když křídla svá chystá se vznést,
jako Amor svůj šíp střílející,
jsou chvíle s Tebou, kdy slunce dává se snést,
Ty a Tvé vzdechy milující.
K Tobě uléhám, z nebes k zemi se snáším,
Tvou vůní omámen,
svou duši v Tvé tělo vnáším.
Hřích naší touhy dere se tmou,
jsme jen my, naše láska, celý svět,
mé oči oslepené z Tvého těla čtou,
když v duši nám plane žáru květ.
Láskou protkaná, těly propletená,
naše rozkoš teď poutá nás,
jsi jen má, nebem zaslíbená,
jsem jen Tvůj, Tvůj žár i mráz…