(ZILA78, 05.01.2011, basne)
Plácá se nakrojený měsíc temnotou,
kuklí se do krajek karamelové noci.
Pro zatracené a ztracené je jistotou,
jako satelit září s pomocí moci.
Duhová kulička snad perla nočního oceánu,
strážce i němí svědek milování.
Hlídá lásku až k ránu,
než do slunce roztaje bez smilování.
Kouzelník,trik noci oponou,
nebojácný rytíř,poslední bojovník cti.
Stává se múzou,nedostižnou ikonou,
on potichounku nocí pluje a svět spí.
Zná naše největší tajemství,
co pácháme pod rouškou noci.
Je to jeho noční hvězdné království,
a mi utajeni v jeho půlnoci.
Přikryti peřinou nevinnosti,
utopeni ve své neviditelné naivitě.
S lehkosti a lacinou drzostí,
zahaleni v odstředivé magnetické absurditě.