(Caelos, 07.01.2011, basne)
Měsíc hlídá krajinu,
jako němý patron,
na tu naši zemi
rozrytou jak záhon,
dívá se z výšky
na zjizvenou zem,
mne sice nevidí,
ale já tu přesto jsem.
Schován za bolestí,
svou, i všech ostatních
potřebných,
i těch málo platných.
Jsem jediný člověk
sám na celém světě,
oni mě stále hledají,
ale mne nedostanete.
Hledají mne démoni,
kteří už ovládli vše,
celé lidstvo,
nemělo ponětí, kam jde.
Zničili jsme se sami
bez žádného cíle,
válka je krutá,
to jistě také víte.
My to také věděli,
ale co na tom,
když to tady zničil
malý hloupý atom.
Bomby padaly
jedna za druhou,
zničily celou
zemi ubohou.
Všude kolem těla,
prázdná stejně jako domy,
v obludné zahradě
se spálenými stromy.
Jsme nepoučitelní,
zlo ničíme zlem
a dík tomu,
jsem já tam kde jsem.
Jenom ten měsíc,
zůstal tam kde je,
tichý svědek,
nebo naděje?