(šuměnka, 12.01.2011, basne)
O v a n u l a jsem ho
zrovna ve chvíli
kdy vystoupil si z světa obrazu
a On se jenom nadechl
a nasál kus mých odkazů;
vonících jarem, nocí, něhou
kreslící křídla motýlí
hladící zlatobýl i pírka rajek v letu
koruny stromů šumící
i mořské taje korálových atolů
záplavy lučních máků v květu
a On Svět, smetl hranici;
rozmetal dým, otevřel busolu
rozluštil symboly ukryté do portrétu
natáhl ruku, by si zkrátil cestu za ní
otevřel dlaň, jak tiché zavolání
a počal číst si
v jejích stránkách popsaných
rozuměl jenom vůni v slovech obalené
A ty neznámé rysy
ho vábily, jak první tajný hřích
…a proto věděl už, že pořád vracet bude se k té svůdně Rozečtené…