(Kapka, 12.01.2011, basne)
Na čas si svlékla bílý šat
odložila ho do zahrad
město se dusí bezbarvě
v záplavě aut a popelnic
palčáky vysí na hradbě
děti a sáňky nikde nic
kroky se stáčí k pěšinám
kde holé stromy uhlídám
dík za každičké zákoutí
kde keře oku lahodí
tam špína tolik nermoutí
kmen teplou kůrou pohladí
ve městě zima nahatá
courá se celá od bláta
kol cesty čerň je havraní
ztratila snad klíč sněhový
slzy v sněženky promění
po jaru všichni hladoví