(Sladkalu, 12.01.2011, basne)
Naježím neviditelné bodliny
svou obrannou zeď,
právě teď !
Schová mě na chvíli
před světem, hned,
to ona může,
má neviditelná ježčí kůže...
Tiše zaklepej
na bránu mého světa,
třeba Ti otevřu...
Nesmíš na mě spěchat !
Přehlédneš moje vrtochy ?
Naučíš mě se znovu smát ?
Umíchej ze všech nej
zázračný lektvar,
a napít mi dej !
Pak zlehounka
tajnou síň mého srdce otvírej...
Že mě jen pokoušíš, viď...
Máš odvahu, zbořit mé zdi ?
Mohl bys na téhle planetě žít ?
Aha, nevíš, nejsi tak odvážný !
Zrak mám, přec mé oči nevidomé,
v uších nezní ty správné tóniny,
mé rty o lásku stále okradené
a ježčí kůže,
má zas hustší bodliny...