(WhiteSkull, 14.01.2011, basne)
Procházím městem utopeným v smutku po roztátém sněhu
cítím bolest odkrytých ulic i chodníků.
Žalmy linoucí se z chrámů obchodu
přehluší jen šťastný křik dětí
jak na sebe v podvečer volají
se vzrušením
nad příchodem rychle se blížící noci.
Z otevřených oken lákajících svěží skoro jarní vzduch
slyším nadávky i vztek
hlas by z něj ochraptěl.
Pomalu sílící sténání milujících se mužů i žen
skomírající oheň touhy rozhořel.
Smysly mám otupělé
kořeněné víno už nezahřívá mé tělo.
Kráčím pryč a cítím se bědně
jako žebrák před nejistou nocí.
Doléhá na mě vyčerpání z nejvzdálenějších hlubin nitra
i když jsem si v myšlenkách blíž než kdy jindy.
Síly pocitů mě přelévají, vlna za vlnou
tak že se skoro topím v tom, co miluji.
Krok za krokem se z obnaženého města vzdaluji.