(šuměnka, 16.01.2011, basne)
Když zhoustnou stíny, mívám trochu strach!
Vídám se ležet sama na márách
Ustrne od života běh
A vítr nese pak můj prach
Co zůstává Ti ležet na schodech…
Když zhoustnou stíny, samoty se bojím!
Co hýbalo se, jen strnule stojí
Má tvář je bleděbílá
A vzdaluji se z Tvého předpokojí
S touhou, co dals mi, když jsem ještě žila…
Když zhoustnou stíny, mívám prostě strach!
I písek přestává se sypat v hodinách
Má ústa němě mlčí
Tys skrze mě bolestně rukou mách´
A můj vzkaz pro Tebe rozkvete v máku vlčím…