(Grizzzelda, 19.01.2011, basne)
Ano, teď je ta vhodná chvíle,
kdy jsme spolu ušli míle,
ušli jsme míle v cizím městu,
mé myšlenky podobaj se těstu.
Myšlenky, které jsou tvárné
a radosti, které jsou zdárné.
Báseň pro tebe jsem slíbila
a chtěla jsem, aby se ti líbila.
Teď a nebo vůbec,
nechci bejt sobec,
musím ti ji dát,
psaní nehodlám vzdát.
Teď se tomu sice divíš,
a roztomile na mě civíš,
ale nemůžu to odložit
a tím tu naději položit.
Jakým nápadem jsme spjatí?
Jak lvové v kleci jatí?
Jak dva osli na procházce,
cítím, že je něco v sázce.
Píšu báseň línou rychlostí
a nejsem zrovna dobrák od kosti,
zapomínám, co ti chci říc´,
musí toho být však víc.
Jakýsi záseky mám v svý hlavě,
vykolíbám se z nich hravě.
A abych nezapomněla : budu tu s tebou,
i kdybych měla nadávat, že mě nohy zebou ...