(šuměnka, 21.01.2011, basne)
Neznám své hlubiny a jejich záludnosti
Jak daleké a rozsáhlé jsou moje břehy
Neodhadnu ni bouře a koho se kdy zhostí
Snad jenom fáze měsíce jsou přeplněním něhy
A příkopy či sopky podmořské v své síle
se nacházejí u Bermudských bodů
Útesy mívám divně zarputilé
A s dechem větrným i nebezpečnou vodu
Ale jsou chvíle pak;
kdy sedím. A vnímám téměř smysly všemi
kdy pohled můj je víc než otevřený
kdy sluch je citlivý pro jemné vibrace
kdy hmat chce dostávat a taky navracet
kdy vůně kolem dostávají intenzitu stonásobné výše
kdy chuť mě obchází burácivě i tiše
kdy smysl šestý sedmý vyjede jak vlak
pak vlny na vodě i ve vzduchu jsou volné jako pták
jemuž se v křídlech odráží nebe i moře s áriemi…