(Any 4, 22.01.2011, basne)
Blaženě ležet ve tmě
a pozorovat hvězdy,
necítit se ohroženě,
poslouchat jak tají ledy.
Až do rána dívat se na ozářené nekonečno,
vybarvené temnou modří,
váhat, zda právě tam vzniklo to skutečno?
A věřit na zázraky bodří.
Obdivovat ten dalekosáhlý obraz,
vděčná za to, že vidím tu krásu,
všímat si, jak třpytí se hvězdy odraz
a hádat, která je ta má - ve fascinujícím úžasu.
Lehce usínat,
vypustit duševní nesrovnalost,
oblohu vnímat
a vyčíst z ní - tu štíří znamenitost!