(Squat_the_world, 23.01.2011, basne)
Radikál
obývákové revoluce
vrhá prázdné lahve od piva
zpoza gaučové barikády.
Město leží na nosítkách
a nábojnice oken jsou prázdné.
Nepřítel má dovolenou.
Moralista
po ránu kloktá cizí myšlenky.
Bělma natřená fermeží
a nehty hezky zarámované.
Jde zatnout svá kusadla
do nepravd.
Jak se zdá.
Architekt
kráčí střevy svého dítka.
Něžná matka sorela
a betonový Gaudí na každém kroku.
S prodejci odpuzovačů spánku
v malých sáčcích.
Odvedl svou práci dobře.
Sochu na jeho hrob.
Hrabě
obrostlý chorošem
polyká fantomy
v šotolině své duše
sám vprostřed mozku sídliště
a pak jen těžce
vydechne.
Monarchista
je biřmován svým exekutorem.
Teď kreslí grafikon zla
na černou stěnu
stříbrným sprejem
a tiše si zpívá.
Kolaborant
si prohlíží hloubkoměr
vlastní bigamie.
Při tom rituálu
i jeho fantom
oněmí.
Plebejec
jede na šusťákové bienále.
Má zkvašené svědomí
a proto je stále pod vlivem
omylů.
Ve vlaku si čte
slovník beze slov.