(jitro, 26.01.2011, basne)
Usínám s očima
plnýma kapek
a se studenými prsty
u nohou
Myslím na
smetanový satén
na svatebních šatech
Voním
jako zvíře
ženoucí se nocí
Chlad a hlína
za nehty
Hladím si
teplo na břiše
a neumím si představit
že by v něm mohlo
někdy něco
vyrůst
Rodím se
každé ráno
sama ze sebe
a s každým
proudem vody
ve vlasech
Koléba mě
a přece je tak vzdálený
Opravdu se dá
jen tak zapomenout
A co když ano