(jita.1965, 26.01.2011, basne)
.
Čas proher, zdá se, kamsi plách,
noc kabát svléká z černých sazí,
je štěstí blíž, je na dosah,
tak úchvatné, až v týle mrazí.
Zas louky svlečou bílý háv,
ozdobí pestrým kvítím šíji
a já chci ještě pochytat
ten čas, co prchavě nás míjí.
Řekni můj drahý, Ty to víš,
kde jsou ty chvíle láskobraní,
snad v mechu, hebkém jako plyš,
či skrývají se v lesní stráni.
Mé kroky vedou stále tam,
kde poklady se odkrývají,
splácím verši dluh poustevnám,
kde směla jsem žít jako v ráji.
.