(Any 4, 28.01.2011, basne)
Někdy mívám zvláštní sklony,
být jak utržená z provazu,
rozhoupat všude věžové zvony,
neuposlechnout zákazu.
Už chci přestat být hodná
a začít zlobit,
odnaučit se být skromná,
umět i jinak působit.
Neodolat chuti křičet,
vylézt třeba na střechu,
čekat až vítr začne fičet
a sotva lapat po dechu.
Zahrát si na nemožný život,
plnými doušky ho hltat,
usnout a přitom slýchat dřímot,
stát v týmu bohémských vlčat.
Všichni se dáme do kroku,
to co je možné u cvoků,
nemožné se nám zdá,
nebojte se - je to jen rošťácká msta!