(enigman, 31.01.2011, basne)
bílý obr drtil jehličnany
a když zeslábl
zůstaly po něm
jen kamenné pomníky
jako muzejní sbírky
jenž vzal útokem kožojed…
a přece
hluboko v moréně
začalo tlouci zemité srdce
co přečkalo odliv uprchlíků
a zůstalo v původní domovině
aby uchovalo práva prvorozence...
tam v Chamburské rokli
bez predátorů
v oáze bujné zeleně
co se stala útočištěm
i tavicím kotlem
se sešli
jeden černolící
a jedna diadémová
a vytvořili
spojení trosečníků
aby se smísili
do kreativní evoluce…
vyšplhali jsme spolu
do korun stromů
a z nich vyskočili na planinu…
podívej támle v dáli se cosi blýská…
víš mě se ale líbí tady…
kdo by opouštěl území hojnosti
a následoval stopy
do nejistoty okolního prostředí
země přece patří
pokorným mírným a trpělivým…
zahleděl jsem se jí do očí
a viděl jak vypadá svět
když nevyjdeme z lesů
pak udělala ladný přemet
já zatloukl kůl
a zmizel po čtyřech za ní
do rokliny…
na tom kůlu bylo napsáno
NERUŠIT!
zde bydlí šťastní
pan a paní
Priorovi...
nejmíň do té doby
než se vrátí led...