(enigman, 01.02.2011, basne)
potoky olemované žlutí aster
křehkých jak cudné pohlazení jiter
neslyšně plynou
přes sající luka
a já tiše našlapuji
jako černý levhart
po purpurové jetelině
proniknout do území
staletých cedrových bohatýrů
krotonů i kafrovníků
tak hustém
že by se v nich ztratil dům
k místu
kde pramení čtyři řeky
do čtyř směrů
tryskající šumícími oblouky
duhových mostů
přes čedičové převisy
v jiskrnném horském vzduchu
do hlubokých roklí
kde se tříští
do miriád vodních jisker
pohlcené mlhou...…
v uších mi zní
pískání konipasů
zeleným mořem prolétá
chocholatý turako hartlaubův
a z hnědavé alkalické pánve
pomrkávají smaragdová oka
horských jezer
napájených z nitek toků
spřádaných deštnou sopkou…
žíznivé eukalypty
vytváří živé ploty
a já se koupu
pro udržení svěžesti
v jednom jezeře
obaleném papyrem
pulzujícím oplodněnými jikrami
které jednou poputují
možná tak jako já
za tajemstvím dospělosti
a zpovzdálí mě sleduje
černobílá guaréza
s tváří budhistického mnicha
jakoby do kamene vytesanou...
kolébám se dál
kvetoucím vřesovištěm
jako měsíční srpek
k rovníkovému horizontu
a mířím špičkami nahoru
abych ti nabídl má Agnes
stříbrnou mísu
do níž se můžeš usadit
k odpočinku
abychom poté spolu
mohli prošlápnout
novou stezku slonům
v pohoří Aberdares…