(Vlastimil Oldřich, 04.02.2011, basne)
Paprsky slunce spálily i ten mokrý sníh.
I ten špinavý pot na dlaních,
co je cítit v každém směru.
Dívám se z okna na příšeru,
ta tváří se, jak starý mnich.
Zasílá na zem paprsky,
jež pálí listy ve větvích.
Země hoří za večeru,
jen truhláři si vaří klíh.
Zapisuji do starých knih,
že svítí slunce od severu.
Slunce - žhář vší přírody,
pozůstatek po prapředcích -
večer uléhá si do vody.
Na konec světa já mám čich.