(Cecilka, 25.01.2006, basne)
Louka voní...
tak omamně, až se z ní točí hlava,
vždyť taky kvete, jak to bývá s jarem...
Ve dvou se projít...
vnímat, jak jedna bytost druhé dává,
svému vesmíru vtisknout podobu ráje...
Aurou květů...
nechat se pohladit, znásobit euforii,
odhodit naprosto všechno, co nás tíží...
Ty a já jsme tu...
píšeme do sebe duhovou poezii,
intuitivně... jako malíři...