(Sladkalu, 07.02.2011, basne)
Balancujeme na laně
mezi dvěma hrazdami,
symbolem počátku a konce
a pod námi zeje přehluboká propast,
skladiště zrezlých,
zapomenutých vteřin času...
Musíme otočit vzhůru obě dlaně
a udržet balanc,
zkoušeje pevnost lana spičkami
svých nohou...
Ztraceného času pach čpí z hlubiny.
A s každou nově zrozenou vteřinou,
co dopředu posouvá čas a dějiny
procházíme bájnou promněnou...
Tisíce sekvencí nového času
změnila se v pírka zářivá,
poskládaná v křídel krásu.
Mým tělem peří prorůstá
a jako pták, mocným mávnutím,
přes propast minulosti přeletím
tam, kde osudu píseň vábivá...