(básníř, 25.01.2006, basne)
Stojím u okna a vidím mraky svižně mizet vdál,
Obloha náhle zčernala,
Já být s Tebou bych si přál.
K tomu hromová muzika vyhrává,
taková co strach v nás probouzí,
to když principál si s námi pohrává
a na zem proudy vody stékat nechává.
V slzách, jež z nebe na nás padají,
je cítit smutek a zrada.
A bezradnost všech, kteří lásku hledají,
a místo ní dostávají bičem přes záda.
Zbitý a polámaný opouštím svůj byt.
Nechci už dál bez lásky svůj život žít.
To se raději nechám hořkými slzami utopit.