(Tomáš Přidal, 10.02.2011, basne)
Upouštím od kapek
rozmazané kontury představ
slzy romantika nabírá do tlapek
nad večerem zapadlý přístav
hoví si v mokré čtvrti
za dne si pospává
jak ocas velryby se kometa vrtí
v bílý den se tohle nestává...
...a já se nechám uspávat...
na vlnách euforické rozkoše,
která mě jednou z lásky rozkouše...
...zuby času...