(casla, 20.02.2011, basne)
V sinale žlutém osvětlení,
oblohy hasnoucí do soumraku,
užíváme si předehru stmívání,
při které ti šarlatoví tváře.
Touha již není k vydržení,
krajinu halí šero od západu,
rychleji než-li supersonik,
přikrývají nás letící stíny.
Skřivánci ztichli a psi vyjí,
když nastává naše chvíle,
nad hlavou máš Bailyho perly,
jako drahokamy kolem krku.
Jsem s tebou v pevném objetí,
a jak ohnivá sluneční korona,
šlehá protuberance do vesmíru,
tak já do tvého žhavého nitra.
První ostré paprsky světla,
doprovázejí tvé slastné steny,
briliantový prsten jako dar,
máš ode mě za vyvrcholení.
Odlétající stíny nás probouzejí,
byl to snad sen či skutečnost?
Jen ten, kdo neměl takový zážitek,
neví, co je to rozkoš milování.