(šuměnka, 22.02.2011, basne)
Noetika lásky noční bohatosti
vetkala verš ladný do heboučkých nití
do zákoutí duše, k horku do podmostí
protkala se tělem v propojené síti
propletla se city, špulkou nákrčníku
vytvořila vzory v chrámu posvátném
zacelila místa držíc na špendlíku
rozbouřila dózu s vůní na parfém
cesty zpovědníků…
Básně slova lásky vytesala schody
obarvila stěny, vpustila třpyt dál
kolébavou touhou sedla na velbloudy
do přikrývek dun ji básník načrtal
do rozvitých květů pro motýlí chutě
na kovaný altán něhou zdobený
ve slunečním čase barvy bíložluté
byly škvíry očí touhou zúženy
k vzestup pro perutě…
Noetika lásky noční barvitosti
vytesala rýmy silou umných paží
do pilířů vznosných nebes pro tajnosti
do dřevěných truhel, v skrýše do podpaží
vyryla své tahy pod kůži i na ní
dotek zhojil rány, vláha spláchla bol
s objetím se blýská, vylétá se s dlaní
cesta od podstaty k cíli na vrchol
v šumném milování…