(Mbonita, 22.02.2011, basne)
Comme il´ faux říkám
a čmárám po srdci
črty co chci.
Sbírám vosk
co skanul ze svíček
do víček prázdných sklenic,
když sama jsem příčina
svýho smutnění.
Zářím si i pro svý zatmění.
Řeka noci a její zátoky
obklopují mne
a zasypávají špetkami cukru…
zvláštní chuti.
Od hlavy až k patě.
Proklatě proč ?
Úplně malý kolotoč postav mi.
Drobně ženský.
Barevný.
Voňavě dřevěný.
Stepovacích botek ozvěny vibrují…
To…chci…sny…
jemně…strouhaný.