(Sladkalu, 27.02.2011, basne)
Za úplatu, může být,
přítel bourec vlákno dodal,
příštího hedvábí nit.
Točím se točím dokola
v kuklu hodlám uschovat
slova, co byla hluchá,
vizi, co byla slepá
a sama čekat na příští debit...
Rozjímat v tichém přerodu,
své JÁ vmalovat na křídla
z oválné špulky hedvábu,
by má podstata se vylíhla
čistá, prosta pýchy a hříchu.
V náruči paží rozechvělých
držet nový života dar,
co laskavou má příchuť...