(Marcone, 08.03.2011, basne)
Tak už to přišlo.
Už i na mě došlo.
Ještě chvilku tu pobýt,
a pak se zabít.
Jenže,jaký způsob zvolit?
Věru,není jednoduché odejít.
Asi nenašel bych odvahu,
jen tak skočit pod vlak,na dráhu.
Prášky?
To není rychlé dosti.
Skok z mostu?
Na to nemám tolik hrdosti.
Kulka?
Nezvládl bych ruky třes.
Jsem pěkný srábek,
hrůza a děs.
Co provaz?
Nevím,zda dokážu se zhoupnout.
Žiletka?
Určitě netrefím tepnu,neumím ji protnout.
No a co plyn?
Z elektrické trouby to fakt nehrozí.
Oheň?
Nejsem vrah,ten životy ohrozí.
Kašlu na to,
stejně jsem k pláči.
Volím si provaz,
ten mi fakt stačí.
Ještě mám v plánu
pořádně se opít.
Až půjdu k Pánu,
nechci svůj strach cítit.
Takže barmane,nalejvej,
i ty si dej,
dnes bude mejdan,
pořádnej rej.
Neb věř,
že zítra už bude mi hej.
Sbohem buďte tu přátelé,
pijte a bavte se,vesele,
na mé zdraví.
Jak klasik praví:
život můj zmáhá mě a drtí.
Proto skončí jako všechno a všichni-
-smrtí.
Nežil jsem,jako kněží,
však nikomu na mě nezáleží.
asi stále nechápu,oč tu běží.
O život!!!
Na svém náhrobku chci,
aby nápis stál:
Zde válí se ten,
co života se bál,
co nerespektoval zákon,
proto úlevou pro tento svět
je jeho skon.
Bůh ho zatrať,
peklo spolkni.
A ty,větře,
Vždy plamen svíčky sfoukni.
Zaplatím,
věř,že já už se nevrátím.
Ještě stavím se domů,
rozloučit,
a pak rychle ke svému stromu.
Snad bude alkohol stále působit...
Teď už to zkrátím,
než odvahu ztratím,
motám se do lesa,
skoncovat se vším.
Až zhoupnu se,
a před soudcem budu stát,
nezávidím těm,
kdož budou mě odřezávat.
Svalstvo povolí,
moč a střeva se vyvalí.
Nebudu vám lhát,
Hroznej bude to pohled,
a ukrutnej smrad!!!